Vyrůstal jsem v malé vesnici kousek od Jeseníka, která je obklopena lesy. Tam jsem prožil krásné dětství. Všechno se změnilo, když mi bylo 19 let. Tehdy jsem se poprvé rozhodl opustit svoji komfortní zónu a vycestoval jsem do Anglie. Bez znalosti jazyka a celkových zkušeností jsem se pustil po hlavě do neznáma.
Hned první den, kdy jsem sháněl práci, tak jsem trošku narazil. Provozní po mě chtěla nějaký papír a já ji postupně během dne přinesl občanský průkaz, pas a jiné doklady, než jsem porozuměl, že chce životopis. Tu práci jsem ale nakonec dostal. Mnohdy to byla zábava v kombinaci se strachem, ale vše můžu připsat jen k dobru a všechny mé neúspěchy se pak ve finále zúročily v tom, že jsem se nebál udělat ten největší krok, a to odletět nejdál, kam jen Čech může - na Nový Zéland.
Vyřizování víza probíhalo poštou, navíc jsem musel vyplnit asi milión formulářů, ale ani to mě neodradilo před dalším dobrodružstvím. Už samotný odlet byl zážitek, kdy mě můj bratranec vezl na letiště a s úsměvem na tváři mi nabídl zkratku, která se pak ukázala jako zajížďka a stání v dlouhé koloně. Let jsem nakonec stihl, ale bylo to opravdu za minutu dvanáct.Samotný Zéland mi dal potřebnou sebedůvěru, hromadu kamarádů a co nejvíc chuti vidět a cítit, co nejvíce to jde. Čím déle jsem byl volný, tím více se mé srdce otvíralo a měl jsem nekončící chuť žít víc a víc.
Během několika let jsem se nezastavil a zkoušel jakékoliv práce, bez ohledu na výdělek a zemi. Začal jsem objevovat nové sporty a aktivity. Co počítám jako největší úspěch, je asi to, že jsem si našel cestu k zimě, kterou jsem dříve tolik nemusel. K tomu mi pomohlo mé pobývání v Kanadě. Mezi zásadní momenty mého života řadím první samostatnou cestu k protinožcům, zatčení v Jižní Koreji, kde jsem strávil noc v cele s ostatními zadrženými, a práci v rybárně na Aljašce, kde jsem tahal z lodi největší kraby na světě, vyloďoval 5 metrové ryby a pracoval každý den 16 hodin.
Asi největší životní zkušenost ale byla, když jsem se v NWT v Kanadě při sběru hub ztratil v nekončícím spáleném lese a mezi medvědy a rosomáky jsem doslova bojoval o přežití. Svůj čas stále trávím jak nejlépe dokážu a přesně tak, abych se cítil svobodný a šťastný. Místa se snažím měnit, ale na některé se i rád vracím a užívám si je trochu jinak. Dnešní doba totiž nemá hranic a já jsem přesvědčený, že je jen na jedinci, jak se na svět kouká a jak ho chce žít - zbytek jsou jen výmluvy. Můj sen je mít na tváři úsměv co nejdéle, být zdravý a tohle vše sdílet. Vše ostatní přijde samo.
Hned první den, kdy jsem sháněl práci, tak jsem trošku narazil. Provozní po mě chtěla nějaký papír a já ji postupně během dne přinesl občanský průkaz, pas a jiné doklady, než jsem porozuměl, že chce životopis. Tu práci jsem ale nakonec dostal. Mnohdy to byla zábava v kombinaci se strachem, ale vše můžu připsat jen k dobru a všechny mé neúspěchy se pak ve finále zúročily v tom, že jsem se nebál udělat ten největší krok, a to odletět nejdál, kam jen Čech může - na Nový Zéland.
Vyřizování víza probíhalo poštou, navíc jsem musel vyplnit asi milión formulářů, ale ani to mě neodradilo před dalším dobrodružstvím. Už samotný odlet byl zážitek, kdy mě můj bratranec vezl na letiště a s úsměvem na tváři mi nabídl zkratku, která se pak ukázala jako zajížďka a stání v dlouhé koloně. Let jsem nakonec stihl, ale bylo to opravdu za minutu dvanáct.Samotný Zéland mi dal potřebnou sebedůvěru, hromadu kamarádů a co nejvíc chuti vidět a cítit, co nejvíce to jde. Čím déle jsem byl volný, tím více se mé srdce otvíralo a měl jsem nekončící chuť žít víc a víc.
Během několika let jsem se nezastavil a zkoušel jakékoliv práce, bez ohledu na výdělek a zemi. Začal jsem objevovat nové sporty a aktivity. Co počítám jako největší úspěch, je asi to, že jsem si našel cestu k zimě, kterou jsem dříve tolik nemusel. K tomu mi pomohlo mé pobývání v Kanadě. Mezi zásadní momenty mého života řadím první samostatnou cestu k protinožcům, zatčení v Jižní Koreji, kde jsem strávil noc v cele s ostatními zadrženými, a práci v rybárně na Aljašce, kde jsem tahal z lodi největší kraby na světě, vyloďoval 5 metrové ryby a pracoval každý den 16 hodin.
Asi největší životní zkušenost ale byla, když jsem se v NWT v Kanadě při sběru hub ztratil v nekončícím spáleném lese a mezi medvědy a rosomáky jsem doslova bojoval o přežití. Svůj čas stále trávím jak nejlépe dokážu a přesně tak, abych se cítil svobodný a šťastný. Místa se snažím měnit, ale na některé se i rád vracím a užívám si je trochu jinak. Dnešní doba totiž nemá hranic a já jsem přesvědčený, že je jen na jedinci, jak se na svět kouká a jak ho chce žít - zbytek jsou jen výmluvy. Můj sen je mít na tváři úsměv co nejdéle, být zdravý a tohle vše sdílet. Vše ostatní přijde samo.
Co se mnou můžeš během dne zažít?
Každý můj den je trochu jiný a co všechno zažijeme se tak dozvíš až v průběhu. Rozhodně to ale bude stát za to, stačí mě jen vyzvat.