Není to na Oscara, ale něco jsem zažil, hlavně jako dítě. Hned po narození jsem byl odložený a tak jsem strávil dva roky v kojeneckém ústavu ve Veské. Dva roky stačí na to, aby se z dítěte stalo ubohé zvířátko. V srpnu 2000 jsem se dostal k pěstounům, získal jsem tak rodinu a zázemí. Od mala mě rodiče vedli k hudbě a tak jsem skrze základní školu a gympl odehrál 13 let na housle a 8 let jsem tancoval. Zhruba od šestnácti let se věnuji česání, ale po gymplu, který jsem ukončil v roce 2018, jsem nastoupil na vysokou školu. Po roce Psychologie a managementu jsem se rozhodl vydat pracovním směrem a více se věnovat vlasům. Během této éry jsem se snažil dosáhnout hereckého úspěchu a toho jsem zanechal po premiéře hry Gomora Ekocida pod režií Vojtěcha Bárty. Poslední kadeřnický záchjev v Praze byl na Českých lvech. Po karanténě jsem se začal přesouvat domů.
Jako člověk splňuji několik kritérií abnormality. Jsem Rom, jsem gay, jsem osobnost i bez ocenění. Tak jako my všichni na Zemi...
Jako člověk splňuji několik kritérií abnormality. Jsem Rom, jsem gay, jsem osobnost i bez ocenění. Tak jako my všichni na Zemi...
Co se mnou můžeš během dne zažít?
Před měsícem jsem se přestěhoval z Prahy do Orlických hor. Zde povedu malý kadeřnický salon. Ten, kdo by se mnou chtěl strávit den, zažije úplně obyčejný zlomek života. Malá vesnice, malé městečko, velká rodina a úžasný klid.