Kreslil jsem od mala. Nikdy jsem neviděl jinou budoucnost, než že budu kreslit. Byl jsem samouk, takže když jsem v 15ti letech přišel na Výtvarnou školu Václava Hollara, kde byly přijímací zkoušky, tak jsem byl poprvé konfrontován s "uměleckým" světem. Poprvé jsem viděl, co je to figurální kresba, portrét a podobné věci, a protože já jsem donesl obkreslené komiksy a věci, co mě jen tak napadaly a bavily kreslit, tak jsem samozřejmě přijat nebyl.
Následující rok jsem byl přijat do Čakovic na Soukromou mistrovskou školu uměleckého designu do ateliéru textilní tvorby, odkud jsem po dvou letech přestoupil na vysněnou Výtvarnou školu Václava Hollara. Tam jsem si mohl poprvé vyzkoušet práci v grafických programech. Učili jsme se na starých Macintoshích; třeba to, že když se zmáčkne tlačítko na myši, říká se tomu "click" ))) Už ve čtvrtém ročníku jsem začal melouchařit, dělal jsem pozvánky na vernisáže kamarádů a toužil jsem studovat animaci na FAMU nebo UMPRUM. Měl jsem však smůlu i štěstí zároveň. Smůlu, protože jsem se nedostal ani na jednu z mých favoritních škol, a štěstí, protože snad jako jediný z ročníku jsem ještě před maturitou našel práci v malé české reklamní agentuře ERIS.
Tam jsem se ale dlouho neohřál. Plat 4.500,- korun měsíčně mi na žití nestačil, to jsem si víc vydělal v létě na brigádě ve flaškárně, takže jsem si opět začal hledat práci. Ale situace tenkrát a dnes byla diametrálně odlišná. Pro ilustrátora prakticky neexistovala jiná práce než v knižním nakladatelství a tam se uchytit byl běh na dlouhou trať. Práce v grafických studiích bylo jako šafránu, nicméně opět jsem měl velké štěstí, a díky inzerátu na Rádiu1 jsem sehnal práci jako DTP operátor v nově založeném studiu ReDesign, které založila Klára Kvízová a Petr Krejzek a kde se dělal legendární časopis Živel.
Po dvou letech jsem šel pracovat do grafického studia MOWSHE, které mělo kancelář nad klubem Újezd, kde už jsme stále víc začal kreslit. Po dalším asi roce a půl mě někdy začátkem roku 2001 zlanařili do reklamní agentury Young&Rubicam v Praze na Smíchově. V té době jsem se dostal na FAMU, na katedru animace, takže jsem se velice rychle opět dostal do chudého studentského života. Jenže opět se na mne usmálo štěstí a já našel sílu založit si studio DRAWetc., které mě následujících 16 let živilo.
Samozřejmě se stalo opravdu spoustu peripetií, které jsou určitě nesmírně zábavné a poučné, ale není tady pro ně prostor. Nicméně dnes je situace na ilustrátorské scéně úplně jiná než před 16ti lety, a to hlavně díky drawcům, kteří celou českou komerční scénu nesmírně ovlivnili a mnoho postupů a pravidel sami zavedli. V průběhu let, díky úspěchu drawců mohly vzniknout projekty jako fashion label URBAN LEGEND, digitální komiksové nakladatelství BIG BOOK BROTHERHOOD, ilustrátorská soutěž RAW ART WRESTLING, galerie současného umění ETC. galerie a další a další projekty. Je toho mnoho a více už si nechám pro toho, kdo se mnou stráví den )) hola Vladimir
Následující rok jsem byl přijat do Čakovic na Soukromou mistrovskou školu uměleckého designu do ateliéru textilní tvorby, odkud jsem po dvou letech přestoupil na vysněnou Výtvarnou školu Václava Hollara. Tam jsem si mohl poprvé vyzkoušet práci v grafických programech. Učili jsme se na starých Macintoshích; třeba to, že když se zmáčkne tlačítko na myši, říká se tomu "click" ))) Už ve čtvrtém ročníku jsem začal melouchařit, dělal jsem pozvánky na vernisáže kamarádů a toužil jsem studovat animaci na FAMU nebo UMPRUM. Měl jsem však smůlu i štěstí zároveň. Smůlu, protože jsem se nedostal ani na jednu z mých favoritních škol, a štěstí, protože snad jako jediný z ročníku jsem ještě před maturitou našel práci v malé české reklamní agentuře ERIS.
Tam jsem se ale dlouho neohřál. Plat 4.500,- korun měsíčně mi na žití nestačil, to jsem si víc vydělal v létě na brigádě ve flaškárně, takže jsem si opět začal hledat práci. Ale situace tenkrát a dnes byla diametrálně odlišná. Pro ilustrátora prakticky neexistovala jiná práce než v knižním nakladatelství a tam se uchytit byl běh na dlouhou trať. Práce v grafických studiích bylo jako šafránu, nicméně opět jsem měl velké štěstí, a díky inzerátu na Rádiu1 jsem sehnal práci jako DTP operátor v nově založeném studiu ReDesign, které založila Klára Kvízová a Petr Krejzek a kde se dělal legendární časopis Živel.
Po dvou letech jsem šel pracovat do grafického studia MOWSHE, které mělo kancelář nad klubem Újezd, kde už jsme stále víc začal kreslit. Po dalším asi roce a půl mě někdy začátkem roku 2001 zlanařili do reklamní agentury Young&Rubicam v Praze na Smíchově. V té době jsem se dostal na FAMU, na katedru animace, takže jsem se velice rychle opět dostal do chudého studentského života. Jenže opět se na mne usmálo štěstí a já našel sílu založit si studio DRAWetc., které mě následujících 16 let živilo.
Samozřejmě se stalo opravdu spoustu peripetií, které jsou určitě nesmírně zábavné a poučné, ale není tady pro ně prostor. Nicméně dnes je situace na ilustrátorské scéně úplně jiná než před 16ti lety, a to hlavně díky drawcům, kteří celou českou komerční scénu nesmírně ovlivnili a mnoho postupů a pravidel sami zavedli. V průběhu let, díky úspěchu drawců mohly vzniknout projekty jako fashion label URBAN LEGEND, digitální komiksové nakladatelství BIG BOOK BROTHERHOOD, ilustrátorská soutěž RAW ART WRESTLING, galerie současného umění ETC. galerie a další a další projekty. Je toho mnoho a více už si nechám pro toho, kdo se mnou stráví den )) hola Vladimir
Co se mnou můžeš během dne zažít?
Hluboký pokec o kreslířském životě. Rumovou seanci. Přípravu na výkon s brčkem v ruce. Velké „patlámo patlámo“. Něco málo o finančním pozadí profese ilustrátora/fotografa/grafického designéra prostě kreativního freelancera. Rumovou seanci.